mail blogu:monique-world@email.cz

Aktuálně:

Chceš spřátelit?KLIK!!!

Kontrola Affiků KLIK!!

↓↓↓

Vánoční soutěž 1. kolo

5. prosince 2012 v 17:04 | MoniQue |  Soutěže
Zdravím všechny a chtěla bych zahájit 1. kolo vánoční soutěže!Všechny příběhy jsou úžasné, avšak jen jeden může být vítěz. Takže vypadnou 2 soutěžící s nejmenším počtem hlasů. 1. kolo potrvá do neděle 9.12
1. disciplína zněla: - napiš příběh, tvého nejvtipnějšího\nejstrašidelnějšího zážitku v životě
a tady jsou soutěžící:


Můj nejstrašidelnější zážitek v životě- Černá hrozba
Jednoho krásného podzimního dne asi v 5 hodin jsem se rozhodla, že půjdu vyvenčit našeho psa Merlina.
Hodila jsem na sebe mikinu, vzala vodítko a šla. Merlinek mě přivítal tím, že na mě vyskočil a olízl mi obličej.
,,No jo, já tě mám taky ráda.'' odpověděla jsem mu. Připla jsem mu vodítko k obojku, nasadila náhubek a mohli jsme vyrazit.
Šli jsme rovně ulicí a pak zabočili na polní cestu. Na obloze pluly temně modré mraky, které byly ozařovány zrovna zapadajícím sluncem.
Cestu lemovaly kontury stromů a jejich větve se hýbaly v mírném větru. ,,To je počasí, skoro jako z hororu.'' pomyslela jsem si,
ale to jsem ještě nevěděla jak doslovný význam to bude mít později.
Merlin zrovna pobíhal kolem stromů. ,,Merline ke mně pojď, jdeme.'' zavolala jsem na něj a přitáhla ho vodítkem. Pak mi ale ztuhla všechna krev v těle. Asi 200 metrů od nás jsem na poli uviděla něco černého a velkého. Pobíhalo to sem a tam. ,,To bude asi další pes, ale takhle sám?'' pomyslela jsem si. Pes se zastavil a upřeně se díval naším směrem. V otevřené puse se mu leskly bílé tesáky. Merlin začal štěkat. ,,Fuj, přestaň!'' okřikla jsem ho. Rozhodla jsem se, že vyrazíme domů. Jenomže než jsem se otočila, pes se rozběhl na nás. Merlin teď už vrčel. Snažila jsem se ho táhnout pryč, ale nešlo to. Pes už byl 20 metrů před námi. Myslela jsem, že dostanu infarkt. Hlavou se mi honilo : Pusť Merlina ať se ti nic nestane. Běž pryč. Utíkej. Pak jsem udělala tu nejpitomější věc, co jsem jenom mohla. Začla jsem křičet na psa: ,,Vypadni! Padej odsud! Fuj!.'' K mému překvapení se pes zastavil. Chvíli jsem se nehýbala. I Merlin ztichl. Kdesi zašustila tráva a objevil se bažant. Pes se za ním rozběhl. S Merlinem jsme teď urychleně pádili domů, byla to naše jediná šance.
Doma jsem si udělala kafe, a sedla si blaženě na gauč. Byla jsem ráda, že se nám nic nestalo. O chvíli později hlásil místní rozhlas: ,,Našel se černý pes bez obojku. Majitel, ať se prosím dostaví na obecní úřad.'' Ještě že tak, ať si příště na něj dávají pozor, protože já už svou vřískací metodu nehodlám používat. A kdyby tam nebyl ten bažant, nevím co by se mnou bylo teď.
Na začátek bych asi napsala to,že se říká ty máš štěstí z prdele.Ale já bych asi řekla.Já bych řekla"já mám štěstí z trapasu"
Stalo se to 29.listopadu 2012.Se svou kamarádkou jsem byla nakupovat.Nemyslím vánoční dárky.Ale jen tak se ohlédnout kolem kosmetiky.Ona si vybrat piercing.
A já nějakou pěknou peněženku.Hledali jsme v celku 20 minutek.Z toho jsme 10 vybírali piercing.
Nemohla jsem najít žádný pěkný krám s peněženkama.A tak jsem se zeptala právě své kamarádky.Jestli náhodou nějaký nezná.
Řekla mi jaký si název "KrokoRoko".To není sranda.Takhle se vážně jmenoval ten krámek.Ale já jsem se teda smála.Vstupovala jsem společně s kamarádkou do krámku.
Který byl celý profouknutý krásnou růžovou barvou.V zadu v koutku se třpytili překrásné holčičí klobouky.A my vcházeli dovnitř krámku"KrokoRoko",který použil jako svou ikonku
růžovozeleného krokodýla.Přišla jsem si jak v pohádce.Bylo to tam celé růžové.Bylo to po kosmetické taštičky,čelenky,PENĚŽENKY až po kosmetiku.Uprostřed celého krásně provoněného krámku.
Staly 4 papírové stojánky.V jednom byly dárkové tašticky s krásně barevnými mašličkami.V dalším byli různě skleněné kouličky.V dalších kosmetické tašticky.Jeden takový papírový stojánek,zrovna ten s dárkovými taštičkami.
Byl přímo vzadu a stál naprosti krásné poličce na,které byli nádherné peněženky.Jedna se vzorem zebry.Jedna se vzorem žirafy.A pak jedna.Kterou mi poradila kamarádka a sama se mi líbila.
Taková krásná modrá.Která měla působit jako nebe vypovídající něco o životě s pár anglickými slovy.A tak jsem neváhala a popadla jsem peněženku.Bála jsem se ceny.Byla to pro tentokrát krásná pořádná kvalitní peněženka.Velká,a moje vysněná.
A říkám si ,bude stát majlant.Takové peníze si nedovolím.Ale ...hledám cedulku ..uvnitř peněženky ,na peněžence.Pak se jen ohlédnu jestli tam nestojí cenovka na poličce a nikde nic.Jedna pani u pokladny zrovna upravovala něco ve svém počítači.A tak jsem jí nechtěla rušit,i když jsem věděla,že si později něco budu chtít koupit a tak jí budu muset trošku obtěžovat.I přes to tam,ale chodila jedna starší silnější paní,která tam působila jako taková "raditelka".Tak jsem
s jemným hlasem zavolala jestli bych se mohla zeptat kolik stojí peněženka a s promrzlou rukou z venku jsem jí ukázala nad sebe.Ona,že jde za mnou se podívat.Přišla.A jelikož byla silnější.Řekla jsem si ,že jí přeci jen uhnu.Aby si nemyslela ,že nemám to srdce.A tak jsem udělala krok dozadu.Abych ji mohla pustit k poličce s peněženkama.
UŽ TO BYLO.MŮJ NEJVĚTŠÍ TRAPAS NA SVĚTĚ.Nenapadlo mě,že je ulička úzká a já mám na zádech těžký baťoh a jak jsem tak udělala krok dozadu.Spadl ten papírový velký ,ale vážně velký stojan s dárkovými taštičkami.V tu chvíli jsem jen dala obě ruce na pusu.A do očí se mi vlily slzy.
Nevěděla jsem co dělat.První co jsem ze sebe vypudila bylo "o.ou".
A podle popisu kamarádky.Jsem v tu chvíly měla tvář jako jahodu.Oči jako skleněnky.Kůži jako husa.Vypadala jsem jako,když dostanete ránu od vysokého napětí.Klepala jsem se,že jsem málem omdlela.
Ale na jednu stranu se mi ulevilo,že to nebyl ten stojánek se skleněnými ozdobami.Viděla jsem jen to, jak velká silnější paní sbírá taštičky ze země.A její kolegyně od pokladny jí pomáhá.Né jen,že jsem na docela dlouho tyto ženy zdržela od své práce,ale taky jsem jim zníčila ozdobu ,která jim ozdobovala stojánek.Byla jsem jak ratlík.
Klepala jsem se a kamarádka to na mně viděla.
Ta jen stála asi 10 kroků ode mě.Div se nesvalila smíchy.Měla v očích slzy,ale né jako já ze strachu,ale ze smíchu.Byla taky celá rudá a strašně se smála.Příšerně.Moc.Hrozně.Myslela jsem ,že má infarkt.Byla vysmátá jak lečo.
Naštěstí jsem se trošku odtrhla od slz ,které se mi vlívaly do očí.A sedla si na zem.A začala pomáhat sbírat ty taštičky.
To byl můj největší trapas.Možná to vypadá tak,že to zase takový trapas není.Ale ty taštičky,byli po celém obchodu.A vzadu za tím stojánkem.Byli korálky a já celé to plato korálků ztrhla.Něco kolem 259 korálků jsme tam sbírali a věšeli kam patřili.A po tom všem jsem si pořád stále koupila peněženku.A odešla.Hned co jsem vyšla z krámku následoval mekáč.Kde jsem se další půl hodinu chechtala ..,protože jsem v tom krámku propadala ostudou,že to nešlo se smát.Až potom ,když už to bylo za mnou.Teď už jsem předplacená a objednaná na plastiku.Abych si tam mohla jít něco vybrat:DD..
Možná to tak nevypadá.Ale kdyby jste tam byli semnou.Ani by jste se nenadechli.Viděla jsem to v několika seriálech a říkala jací jsou to idioti,že to není normální.Patřím mezi ně.Můj největší trapas v životě.Teď to nevypadá trapně,ale já mít záznam,tak se zblázníte!! :)
Rozprávala som sa s Vivian keď mi niekto položil ruky na oči.
"Hádaj kto som!" povedal známy hlas.
Neodpovedala som, jednoducho som sa otočila a pobozkala ho. Ten človek ostal zdesený, ale ja som bola šťastná. Až neskôr som si uvedomila, že je to Kyle.
"Kyle, do pekla!" zhúkla som na ňho.
Neodpovedal iba sa na mňa s prekvapením díval. Nedoplo mi totiž, že Eric, môj chalan išiel pre punč a Kyle mal prísť ku nám.
Už v tej chvíli som rozmýšlala ako to pred Ericom zatajím. Bohužial.. Eric tam už stál s punčom v ruke a otvorenými ústami. Hodila som na ňho nevinný pohlad a bežala za ním aby som mu to vysvetlila. Eric sa ale otočil a išiel ďalej. Nechcel ma nechať, aby som mu to vyscetlila. Rozbehla som sa a nakoniec sa mi podarilo ho zastaviť.
"Čo chceš?" ohŕkol ma Eric.
"To nebolo tak ako si to myslíš.." povedala som.
"Jasné, tak začína každé vysvetlovanie." zagúlal očami Eric.
"Ale teraz je to ozaj pravda." snažila som sa ho presvedčiť.
Na koniec ma nechal vysvetliť mu to. Nevyzeral tak, že by tomu veril, ale ja verím že niekde v jeho vnútri mi veril. Postavili sme sa a išli za Vivian a Kyleom.
"Všetko vpohode?" spýtala sa Viv.
Len som prikývla a išli sme.
Viv a Kyle sa dali dokopy takže potom mi to Eric uveril.
Všichni byli pryč, byl večer, tma. Nudila sem se, tak sem zapla Team Fortress 2 a hrála. Asi 20. minut bylo klidných, ale naraz začli mojí psi venku štěkat. Šla sem k oknu se podívat, jestli tam někdo není. Podívala sem se, a branka byla otevřená!!1 Nikdo z okolí moc neví, jak se naše branka otevírá, jenom my a naší známí. Přišlo mi to divné, tak sem šla ven ji zavřít a obejít dvorek, jestli tam není nějáký zloděj nebo někdo takový. Nikde nikdo, tak jdu domů, sednu k PC a začnu dále hrát. Naraz všichni psi z ulice začli štěkat, jdu k oknu a zase otevřen branka. Utíkám honem zpět ji zavřít, jdu zpátky k PC, vypnu hru a jdu čekat k oknu, ale mezitím někdo zase otevřel branku. Přišlo mi to opravdu divné, tak sem šla do kuchyně, vzala nůž a šla ven "guardovat". Na asfaltu kolem našeho baráku byly mokré stopy, ale dlouho nepršelo, a nikde není blízko jezero nebo tak něco.. Moje mysl začala zase "spamovat"….
"Das ist nicht normal, zloděj nebo maniac někde kolem grrrrowl" a obešla znova dvorek, nikde nikdo, byla tma tak sem si pro jistotu vzala čelovku a šla ho znova obejít. Nikde opět nikdo, tak sem šla dovnitř. V tom momentě co sem si sedla k oknu v kuchyni přijeli naši. Zeptala sem se taťky, jestli někdo neměl přijít nebo něco, on řekl, že ne.
Do teď nevím, kdo, nebo co to mohlo být..

Rozhodla jsem se napsat svůj nejstrašidelnější zážitek.
Bylo mi tehdy asi 8 let a chodila jsem do 3. třídy Základní školy. Jeli jsme na školu v přírodě. Naše ubytovna, nebo jak to jinak říct, se nacházela blízko kostela. Jednou večer jsme měli takovou dětskou diskotéku. Všichni jsme se bavili a "tak nějak" tancovali. Jenže v jednom okamžiku všichni ztuhli. Stalo se totiž něco divného… Do okna našeho tanečního sálu, koukala smrtka. A není to jen výmysl mojí fantazie, ale byla tam. Opravdová smrtka. Všichni se strašně báli a dokonce i někteří kluci brečeli strachy. Pak zmizela. Nám už se nechtělo nijak tancovat, tak nás učitelky šli uložit do našich pokojů. Byl večer, možná už i půlnoc a já jsem se vzbudila a strašně moc jsem potřebovala na záchod. Věřte mi, bála jsem se jako prase. Na chodbách se ozývali hrozné zvuky, mě strašně tlouklo srdce, ale musela jsem. Vyšla jsem na chodbu, bylo naštěstí rozsvíceno. Celou tu dobu, co jsem byla pryč z pokoje, mi bylo špatně. Hrozně moc jsem se bála, ale naštěstí se nic nestalo. Pak jsem došla pokojně do svého pokoje a usnula.
Druhý den jsme se dověděli, že to byl manžel jedné z vychovatelek. Všem se ulevilo.
Moje poznámka: Nejspíš se Vám to zdá ujetý, ale berte v potaz to, kolik mi bylo :D

Stalo se to na moje třinácté narozeniny. Můj děda byl v té době vážně nemocný, takže se oslavy bohužel neúčasnil. Přišla moje babiččka, teta, strejda, sestřenka, samozřejmě že doma už byla moje mamka, sestra a mamčin přítel.. Nejdřív jsme si u mamky objednali kafe, já měla kapučíno a seděla jsem vedle strejdy, vždycky ho hrozně baví mě provokovat. Mamka nám přinesla kafe a strejda 'Koukej, vaše kočka je na dveřích!' a já se koukla i když jsem věděla, že přesně tohle chtěl, abych udělala. Najednou jsem slyšela žblunknutí a koukla jsem se na stůl, co to bylo. Na stole jsme neměli jenom kafe, byli tam i oríšky, preclíky a tak. A co myslíte, že můj milovanej Radeček udělal? Hodil mi do kapučína preclík. Šla jsem ho vyhodit do kuchyně, pak jsem se vrátila asedla si zase na gauč, ségra se rozbrečela smíchy, strejda se taky začala smát, já vůbec nevěděla o co jde, koukla jsem se na to kapučíno, tam jsem nic neviděla. Ségra se smála snad deset minut v kuse, strejda taky, když přišli i ostatní, tak se hned začali smát taky a já jediná nevěděla o co jde. Jen tak jsem se koukla na to kapučíno, jestli tam zase něco nehodil a on jo. Hodil mi tam slanou tyčinku, takže jsem to kapučíno rovnou vylila, ale tu tyčku jsem si nechala a pak jsem mu jí nenápadně podstrčila a on jí snědl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 5. prosince 2012 v 17:31 | Reagovat

Dixii,chtěla jsem se zúčastnit,ale buď nebyl čas nebo nápad jaká historka by to mohla být,ale příště se budu snažit zúčastnit :D
Neara

2 YerSinKa♥ YerSinKa♥ | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 17:37 | Reagovat

Můžu adminku poprosit o hlas? ...Kuju ;)♥

3 diylenka diylenka | Web | 5. prosince 2012 v 17:39 | Reagovat

yersinka :3

4 marticqa29 marticqa29 | Web | 5. prosince 2012 v 17:41 | Reagovat

Yersinka

40% (4)

5 Karel Karel | 5. prosince 2012 v 17:48 | Reagovat

Hlasuju pro YerSinKu .. :-P

6 Karel Karel | 5. prosince 2012 v 17:48 | Reagovat

Hlasuju pro YerSinKu .. :-P

7 YerSinKa♥ YerSinKa♥ | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 18:02 | Reagovat

[3]:

[4]:

[5]:

DĚKUJŮ ♥

8 Katniss Katniss | Web | 5. prosince 2012 v 18:44 | Reagovat

LuCa         13.3% (2)

9 MoniQue MoniQue | Web | 5. prosince 2012 v 19:13 | Reagovat

YerSinKo♥ máš ho tam ;-)

10 Nime ♥ Nime ♥ | Web | 5. prosince 2012 v 19:34 | Reagovat

Ahoj, ráda bych vás pozvala na můj blog (http://in-slecny.blog.cz/). Je to blog pro všechny holky, co chtějí být IN...:))
Máš moc hezký blog!

11 LuCa.. LuCa.. | Web | 5. prosince 2012 v 20:18 | Reagovat

[8]: děkuju :)

12 TeSs =) TeSs =) | Web | 5. prosince 2012 v 20:38 | Reagovat

Asi YerSinKa ;-)

13 Denee* Denee* | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 22:00 | Reagovat

YerSinka..:))

14 Dixie Dixie | Web | 6. prosince 2012 v 14:26 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

15 Terez Terez | Web | 6. prosince 2012 v 14:50 | Reagovat

LuCa ;-)

16 YerSinKa(ze školy) YerSinKa(ze školy) | E-mail | Web | 6. prosince 2012 v 15:11 | Reagovat

[9]:

[13]:

[12]:

Kuju jste zlatý.. ♥

17 Pajula Pajula | 6. prosince 2012 v 15:32 | Reagovat

LuCa

18 Marti Marti | Web | 6. prosince 2012 v 16:34 | Reagovat

Yersinka         41.2% (14)

19 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 6. prosince 2012 v 17:53 | Reagovat

hej dobrý nápad s tou soutěží:D

20 TesS TesS | E-mail | Web | 6. prosince 2012 v 19:05 | Reagovat

LuCa 30%(12)

21 LuCa.. LuCa.. | Web | 6. prosince 2012 v 19:28 | Reagovat

[15]:

[17]:

[20]: moc děkuju :-)

22 Bella Bella | Web | 7. prosince 2012 v 14:54 | Reagovat

No nejstrašnější se mi zdáli Dixie,Mujicek a LuCa ale Dixie je affs takže můj hlas patří Dixie :-)

23 Nikol Nikol | E-mail | Web | 7. prosince 2012 v 16:24 | Reagovat

LuCa    
29.4% (15)

24 LuCa.. LuCa.. | Web | 7. prosince 2012 v 19:06 | Reagovat

[23]: děkuju :)

25 Dixie Dixie | Web | 7. prosince 2012 v 22:19 | Reagovat

[22]:Děkuju Bello :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama